O knize: rok / Ruská čtenářská veřejnost si dobře pamatuje výkřik, který unikl největšímu ruskému satirikovi: „nemáme čtečku“... Byl to výkřik, výkřik člověka, který ztratil víru v to, co mu bylo nejdražší, a v důsledku toho zůstalo vědomí práce v tichém prostoru, jako když se točí setrvačník, nespojený pohony a převodovými zařízeními s desítky a stovky těch mechanismů, které to mělo uvést do pohybu. Obraz se ukazuje jako nejsmutnější a nejpustoší: setrvačník se otáčí sám od sebe a mechanismy samy nehybně stojí. Tady je toho hodně k zoufalství. Ale je to pravda? Příliš izolovaný život hlavních měst vytváří vlastní úhly pohledu a my si dovolíme na věc nahlížet z naší „sibiřské vzdálenosti“, aniž bychom zacházeli do zevšeobecňování a závěrů. Právě zde bychom rádi uvedli jeden životní fakt, který necháme mluvit sám za sebe..